Na konci září proběhlo na půdě českokrumlovské Střední uměleckoprůmyslové školy sv. Anežky České čtyřdenní setkání grafiků a výtvarníků, kteří přijeli z různých koutů republiky na tradiční již 16. workshop serigrafie.

Náročnou, leč krásnou technikou sítotisku provázeli účastníky nejen zkušení lektoři z Prahy a Slovenska, ale i tamní učitelé Anežky. Během pobytu všichni aktivovali svou kreativitu i pracovní drajv naplno, aby se závěrem stali osvícenými grafiky s mottem Výbuch? Ví bůh!

Těžko říct, zda hláška vznikla při nehodě s barvami či pohledem na podivuhodnou skvrnu jednoho z grafických listů, nicméně se ujala a zněla jako ozvěna celé čtyři dny v prostorách bývalého svatoanežského kláštera.

Koktejlem místa, času a náhody se namíchala jakási aura trojjedinosti Anežka, osvícení, bůh. Poněkud nezvyklá posvátná trojice, která však byla nutna. Už jen proto, aby vše klaplo, soutisky se povedly, na nic se nezapomnělo a bylo přímo veselo.

K tomu nakonec přispěly i společné večery, na nichž autoři grafik popisovali záměrné či náhodné tisky a soutisky, leckdy s neskrývaným údivem, co ze „stroje“ vypadlo. Student Andrej z pražské SUPŠ Hollarky komentoval svou práci takto: „To je ryba. Mám rád ryby. Ale vlastně je to ryba spolužačky. Barvy vybrala ona, já vlastně jen vytiskl.“ No není to boží?

Příjemné rozptýlení připravil Marek, učitel grafiky z Anežky, jenž zahrál loutkové divadlo z vlastní autorské dílny. Poté se jali kytary Jindra s Jirkou a zazpívali k radosti všech. Tedy aspoň těch, kteří zničeni po celodenní dřině neodešli spát.

Sítotisk je těžká technika (fyzicky i mentálně), ale po 4 dnech workshopu si ji zamilujete. Nebo si zamilujete tu jedinečnou krásu osvíceného motivu na sítu, vůni barev a ředidel, radost z finálního tisku a zejména úžasnou atmosféru stejně naladěných lidí.

Jedním z nich je i zakladatel workshopu serigrafie a viceprezident Asociace sítotisku a digitálního tisku ČR Jindřich Havlík, sítotiskař, zkušený lektor, výborný muzikant a skvělý člověk.

Jindro, co tě inspirovalo k myšlence pořádat grafické workshopy?

Už je to dlouho, 17 let, kdy tato myšlenka uzrála. Co bylo prvním impulzem dnes již těžko říct. Inspirací se pro mě staly určitě sítotiskové kurzy JUDr. Miloše Machurka, pořádané před lety ještě pod hlavičkou VTS. Původní myšlenka však byla výtvarníkům a kantorům ukázat, kde se nacházejí hranice mezi serigrafií a reprodukcí, ukázat postupy a možnosti zhotovení grafik.

Tehdy se okolo mě začali objevovat výtvarníci, kteří v mé tiskárně sítotiskem vyráběli svá díla, avšak málokdo ctil pravidla serigrafie. Nicméně byla celkem příhodná doba, měli jsme k dispozici grafickou školu v Jihlavě, zástupce ředitele profesor Trdý mi vyšel maximálně vstříc, znal jsem se s Luďkem Kučerou, jenž měl bohaté zkušenosti se serigrafií, objevili se první sponzoři. A hlavně chuť do toho jít…

Čeho si ceníš na workshopech nejvíce?

Když člověk celý rok honí zaměstnance do práce a najednou vidí, jak lidi dobrovolně makaj a neví kdy skončit, když vidí, jak vznikají obrázky…

A ta atmosféra.

Během workshopů se určitě stane občas i něco nepředvídatelného.

Protože výtvarníci jsou většinou lidé svým způsobem „postižení“ a třeba některým pokynům nevěnují pozornost, někdy něco úplně vypustí. Pak se občas stane, že i když v zadání je formát papíru B3, přivezou si předlohy ve dvojnásobné velikosti. Pepa Duchan si dokonce přivezl dřevěnou desku na potištění – ale to je začátek jiného příběhu…

Letos nám kupříkladu řidič omylem odvezl větší část sít a my jsme to zjistili až po začátku workshopu a museli řešit jejich okamžitou dopravu z Dašic do Krumlova.

Kam putují grafiky účastníků po workshopu a kde je mohou účastníci, případně veřejnost vidět?

Z grafik, které na workshopu vzniknou, se vytvoří soubory a ty si každý účastník odveze domů. Kromě toho další soubory dostávají sponzoři, jeden se posílá na FESPU a jeden soubor se pravidelně vystavuje při semináři pořádaném naší asociací.

Co bys vzkázal potenciálním účastníkům grafického workshopu, který se bude konat opět příští rok na podzim?

Pokud máte chuť, pojďte tvořit s námi.

Na workshopy nejen do Krumlova, ale i Brna, Dašic a Jihlavy jezdívá pravidelně i profesionální grafik Luděk Kučera. S jeho nadhledem, pracovitostí, vstřícností a smyslem pro humor bývají workshopy pro všechny radost.

Odkdy jezdíš na grafické workshopy a co tě k nim přivedlo?
Úplně od začátku, vynechal jsem pouze jednou. Líbila se mi Jindrova nabídka účastnit se workshopu jako lektor. Přišla v době, kdy jsem byl po ukončení činnosti vlastní tiskárny, rozhodnut, že sítotisk už nikdy v životě nechci vidět. A ono je to už šestnáct let.

Co je na lektorování nejtěžší a co tě naopak na něm baví?
Asi nejtěžší je oprostit se od vnucování své vlastní představy o tom, jak by daná grafika měla nebo mohla vypadat a radit a pomáhat jen v technických záležitostech a neposuzovat vznikající díla. A baví mě ta možnost být u toho, když něco vzniká, a ještě tomu moci být nápomocný.

Na workshopech hodně lidem pomáháš, a ještě zvládneš vytvořit i vlastní autorskou grafiku. Je serigrafie rychlá technika?

Serigrafie je i není rychlá technika. Poslední dvě grafiky v B1 formátu a každou asi v osmi barvách jsem vytisknul za víkend. A pak mám věci, které spí. V jednu chvíli se to prostě zastaví. A spí třeba i roky. A taky se někdy už neprobudí nikdy. Když se grafice chce na svět, tak to může jít i dost rychle.

Mohl bys pojmenovat nejdůležitější kroky k dobrému výsledku?
Jako důležitý krok se často uvádí mít jasno, co chci dělat. Já ale dělám spíš intuitivně, pocitově, a proto považuji za důležitější nepřekážet tomu, co právě vzniká svými představami o tom, jak by to mělo vypadat. Neznásilňovat ten proces. Prostě nechat ho běžet a být mu jen nápomocný. Ale nic víc. Taková díla jsou nejlepší.

Zdá se mi, že sítotisková technika nabízí téměř nekonečné možnosti… Je něco, co jsi ještě nevyzkoušel?
Ano, je toho hodně co jsem ještě nedělal, například řezanou nepřímou šablonu.

Krumlovský workshop se povedl. Hláška Výbuch? Ví bůh! Má ještě jednu symboliku, bůh totiž jedno ví jistě, že umění exploduje, šíří se nevídanou silou a lidi spojuje. Buďme tedy osvíceni a těšme se na další již 17.workshop.

Pozvánka na závěr:

Někteří účastníci grafického workshopu od listopadu do poloviny ledna představili své práce na výstavě Universum v SVČ Jednička na Novém Městě. Od února jejich grafiky lze vidět na Obecním úřadě Prahy 1 v 7.patře, Vodičkova ulice 18. Srdečně zveme.